Detektor lži (odborně polygraf) je docela šikovná věcička, která s téměř stoprocentní úspěšností dokáže určit, zda tázaná osoba mluví pravdu nebo ne.V USA se běžně používá už od roku 1926 a je neustále vyvíjen a zdokonalován a jeho úspěšnost neustále stoupá. Do Česka se dostal v šedesátých letech minulého století a od začátku let osmdesátých je používám policií.
Klasickým detektorem lži se sleduje pět základních ukazatelů: dýchání, frekvence tepu, kožní odpor, krevní tlak a změny charakteru svalového chvění v hlase. Za pozitivní je pak považována taková reakce, která proběhne nejméně ve třech z těchto pěti naměřených hodnot. Všechny otázky jsou postaveny tak, aby umožňovaly jednoznačnou odpověď, tedy buď ano nebo ne. Celé vyšetření trvá sto dvacet maximálně sto padesát minut.
V České republice je bohužel fyziodetekční vyšetření postaveno na principu dobrovolnosti, což znamená, že jeho odmítnutí nemá a nemůže mít pro podezřelou osobu žádné negativní důsledky. Dále platí zásada, že vyšetřovaná osoba může kdykoliv vyšetření přerušit či ukončit a nemusí uvádět důvody, proč se tak rozhodla. Dotazovaný navíc musí mít všechny otázky napsané několik týdnů před testováním.
K výsledkům testů na detektoru lži soudy v České republice přihlížejí, někdy je ale odmítají. Nelze však odsoudit kohokoliv pouze na základě výsledků z detektoru. Vždy musí být další důkazy, což je samozřejmě dobře.
Detektor lži pomáhá především tím, že dokáže nasměrovat pátrání správným směrem, zúžit počet předběžně podezřelých, naznačit místa, kde by se měli hledat další důkazy a celkově dokáže vyšetřování značně urychlit.
V Česku se detektor lži používá v mnoha desítkách případů ročně a jeho účinnost je velmi vysoká.
Škoda, že politici, kteří si zakládají na svém charakteru, pravdomluvnosti a čestnosti se v případě jakéhokoliv obvinění (třeba z přijímání úplatků) detektoru lži bojí a vždy odmítnou testování, přestože je to často jediný způsob, jak při situaci "slovo proti slovu" poodkrýt skutečnou pravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat